Vzdělávání v prvních letech školní docházky klade základy pro budoucí učení dětí, a proto je důležité, aby se výuka neustále vyvíjela a reagovala na potřeby dnešní doby. Vzdělávací centrum TEREZA ve spolupráci s Vividbooks přichází s novým konceptem učebnic pro prvouku, které propojují tradiční výukové metody s inovativními přístupy, jako je badatelská výuka nebo učení venku.
Podle Evy Šrailové, která se na tvorbě prvouky podílí, je hlavním cílem podpořit u dětí zvídavost, kritické myšlení a rozvoj praktických dovedností, aniž by se opomíjely základní vzdělávací standardy. Učebnice je navržená tak, aby byla přínosná pro všechny učitele, najdou v ní oporu pro experimenty, výklad, samostatnou práci žáků a výše zmíněné badatelství nebo učení venku.
A právě s Evou jsem se sešel, abych o prvouce zjistil víc. A hned v úvodu jsem dostal vysvětlení, že prvouka vlastně není tak úplně prvouka. Na mnoha školách je stále předmět s názvem prvouka, ale správně jde vlastně o vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. Nicméně, budeme tomu zřejmě ještě nějakou chvíli prvouka říkat.
Vítek Škop: Evo, než se pustíme do prvouky, můžeš se představit a říct něco o vzdělávacím centru TEREZA.
Eva Šrailová: Jasně. Já už pár let pracuji v TEREZE v programu Les ve škole a poslední roky se podílím na vývoji učebnic prvouky.
TEREZA funguje na poli environmentální výchovy už 45 let, takže žena v nejlepších letech. Má už několik „dospělých“ programů a teď se rozhodla „vychovat“ jeden úplně nový. Hlavní posláním TEREZY je vzdělávání dětí o přírodě a budování pozitivního vztahu k ní. Chceme, aby si děti vytvořily hlubší spojení s přírodou a pochopily, na jakých principech funguje a jak je pro nás důležitá. K tomu využíváme právě ty už zmíněné „dospělé“ programy, jako například Ekoškolu, Badatele nebo Učení venku. Dospělé proto, že už je rozvíjíme a školám nabízíme přes 20 let. Tebe ale Vítku zajímá naše „mimino“, učebnice prvouky. Velký projekt, na který jsme se v poslední době zaměřili, protože věříme, že má potenciál oslovit širokou učitelskou veřejnost.
Vítek Škop: Prohlížím si vaše materiály a nabízíte toho školám opravdu hodně. Jak vznikla myšlenka vytvořit učebnice? Co bylo tím hlavním impulsem?
Eva Š.: Ten nápad vznikl už asi před čtyřmi lety, kdy jsme si řekli, že máme v TEREZE spoustu zkušeností s aktivizujícími metodami výuky a hromady ověřených materiálů, s kterými mnoho učitelek a učitelů rádo pracuje. My jsme ale přemýšleli nad tím, jak to udělat, aby se dostali k více dětem? Všechny ty naše materiály jsou sice zařaditelné do výuky, ale vyžaduje to samozřejmě čas učitelů navíc, vstřícné vedení školy, často i zapálené kolegy a jisté nadšení pro environmentální vzdělávání a nové metody. A při téhle rekapitulaci naší práce vznikl nápad, zařadit všechny ty metody, myšlenky a zkušenosti, které v TEREZE v našich programech využíváme do běžné výuky. Tedy musejí se stát součástí učebnic.
Navíc do toho vstoupily revize rámcových vzdělávacích programů, které vlastně vybízejí k tomu nabídnout učitelům něco nového, co jim pomůže změny jednodušeji do své výuky zařadit.
Vítek Škop: Chápu to tak, že jste chtěli zvýšit dopad svojí činnosti. Proč jste zvolili právě prvouku?
Eva Š.: Na začátku to samozřejmě nebyla jen prvouka. Ambice byla, a vlastně stále je, nabídnout ucelenou řadu učebnic pro všechny ročníky. Ale aby se člověk mohl zakousnout do tak velkého sousta, musí si ho nejdřív trochu rozporcovat. S tím vy máte určitě svoje zkušenosti. Takže následovaly řady diskuzí, kudy do toho . Že to budou učebnice přírodovědy/přírodopisu, to bylo vzhledem k zaměření TEREZY celkem jasné. Ale kde začít. Nakonec jsme si řekli, že v souladu s heslem TEREZY „Velké změny začínají od nejmenších.“ To zkusíme na prvním stupni.
Vítek Škop: Jak se vaše učebnice liší od ostatních, které jsou na trhu?
Eva Š.: Jde nám hlavně o to, aby děti nebyly jen pasivními posluchači, ale aktivně se podílely na výuce. Chceme, aby přemýšlely, aby jejich nápady byly slyšet a realizovaly se. Zároveň se snažíme podporovat i sociální dovednosti, jako je práce ve skupině, naslouchání ostatním a respekt k lidem i přírodě. Naše učebnice jsou také jiné v tom, že se snažíme přinést nový pohled na přírodu. Nechceme, aby ji děti vnímaly jen z lidského hlediska, jako něco, co nám slouží nebo co můžeme využívat. Snažíme se zbourat pojetí škodlivý a užitečný, ale ukázat, že každý má v přírodě svoje místo, včetně nás. Snažíme se v nich probudit fascinaci přírodou a ukázat jim, že jsme její součástí. Chceme, aby děti chodily ven a zažívaly přírodu na vlastní kůži. Když vidíš něco naživo, má to úplně jiný dopad, než když se na to díváš jen z obrázků.
Vítek Škop: Ve vzdělávacích kruzích jste známí, a nebojím se říct, že uznávaní, v oblasti environmentálního vzdělávání. Prvouka, ale není jen to, ale je tam i spousta jiných témat.
Eva Š.: Rozhodně. V učebnici jsou témata odpovídající rámcovému vzdělávacímu programu. Na tvorbě spolupracujeme s učitelkami z 1. stupně, které mají dlouholetou zkušenost, takže nás korigují a uvedou do reality v případě, že by nám to někde ujelo.
Vítek Škop: Říkala si na začátku, že vaše programy kladou jisté nároky na učitele. Jak je to s vaší prvoukou? Podařilo se vám skloubit v ní vaše cíle a její řekněme „dostupnost“ pro učitele? Myslím tím, jestli neklade moc velké nároky právě na ně?
Eva Š.: Naším cílem je nabídnout prvouku širšímu počtu učitelek a učitelů. Proto jsme navrhli hodiny tak, aby nebyly „přepálené“. Mluvím o výuce venku nebo badatelsky orientované výuce – tyto metody tam máme, ale dávkujeme je postupně. Spolu s dětmi se je může od začátku učit vlastně i učitel, který s nimi nemá tolik zkušeností. Prvouka musí být v souladu s tím, co učitelé potřebují a očekávají, takže jsme si toho plně vědomi.
Nepožadujeme, aby učitelé každý týden chodili ven nebo realizovali komplexní badatelské projekty. To by bylo opravdu náročné a reálné spíše pro ty, kdo už v tomto stylu pracují. Místo toho navrhujeme třeba jednou za měsíc vzít děti ven a věnovat se badatelské výuce. Chceme, aby se tyto metody dostaly k dětem a aby je učitelé postupně zařazovali do své praxe, třeba i v jiných předmětech, ale zároveň se snažíme, aby se nebáli, že to bude příliš velký zásah do jejich způsobu učení.
Takže celkově dávkujeme tyhle nové metody v přiměřené míře, aby byly dostupné a akceptovatelné i pro učitele, kteří je zatím tolik nevyužívají.
Vítek Škop: Zmiňovala si, že vám jde o aktivní zapojení dětí do vzdělávání. Rozumím tomu tak, že stejně jako v našich ostatních učebnicích, tak i ve vaší prvouce využíváte konstruktivistický přístup. Vím, že učitelé jsou občas překvapení, jak náročné to může být, když děti musí samy přemýšlet. Mohla bys to trochu rozvést?
Eva Š.: Ano, naše učebnice jsou založené na konstruktivistickém přístupu, což znamená, že děti nejsou jen pasivními příjemci informací. Naopak je učíme, aby si samy kladly otázky, přemýšlely o nich a přicházely na odpovědi. Učitelé nám ze začátku říkali, že pro děti bylo náročné začít se aktivně ptát a vytvářet vlastní domněnky. Ale s postupujícím časem se to zlepšilo. Ve druhém pololetí už děti byly schopné klást smysluplné otázky a přemýšlet o věcech, které je zajímaly.
Příklad toho, jak jsme to testovali, je třetí třída, která se zaměřovala na podmínky potřebné k životu na Zemi – konkrétně na živly. Každý blok byl zakončený tím, že děti vytvářely kvízové otázky pro své spolužáky. Zpočátku to pro ně bylo těžké, ale postupně se zlepšovaly a jejich otázky byly stále lepší. Už to nebyly otázky, které by kopírovaly učitele, ale jejich vlastní nápady a přemýšlení. Tohle je něco, co chceme podporovat. Jsou to dovednosti, které budou děti potřebovat a kdy jindy je trénovat než hned od začátku vzdělávání. Někdy je těžké překonat tu snahu po tom, aby děti vytvořily hned něco perfektního, ale věříme, že je to důležité, a právě tuhle cestu chceme podpořit.
Vítek Škop: Teď společně pracujeme na prvouce pro 1. třídu, ale říkala jsi, že už jste v loňském roce testovali na školách učebnici pro třeťáky. Jaké máte ohlasy?
Eva Š.: Zpětná vazba je zatím velmi pozitivní. Testovali jsme na šesti školách, a ačkoli jsme čekali víc kritiky, učitelé i děti jsou nadšení. Učitelé nám říkali, že je to baví a že oceňují, jak učebnice podporují aktivní přístup k učení. Děti jsou zapojené, a dokonce i rodiče nám dali pozitivní zpětnou vazbu, což je skvělé. Samozřejmě, že jsou věci, na kterých musíme ještě zapracovat, třeba časová náročnost některých aktivit, ale celkově se to setkává s dobrým ohlasem.
Vítek Škop: Kdy se mohou školy těšit na to, že budou moct učebnice používat?
Eva Š.: První třída bude hotová v březnu 2025, takže od příštího školního roku už podle ní budou moci učitelé učit. Postupně bude přibývat druhá a třetí třída, aby na sebe učebnice navazovaly. Cílem je, aby ve školním roce 2026/2027 už se podle naší Prvouky mohli učit i druháci a třeťáci.
Vítek Škop: To zní skvěle. Spolupracujete s námi na vydání a grafice, řekla by si něco i k tomu?
Eva Š.: Ano, spolupracujeme s vydavatelstvím Vividbooks, protože je nám blízká jejich vize. Jsou na trhu relativně krátce, ale už mají za sebou několik velkých úspěchů a získali několik ocenění za grafický design. A jaké jiné nakladatelství má život ve svém názvu? S tím nemůže být ani prvouka jiná než „živá“.
Je to kreativní spolupráce a věříme, že výsledkem bude atraktivní a kvalitní produkt. Na letní škole TEREZY jsme ukázali učitelům některé ukázky a jejich reakce byly pozitivní. Samozřejmě je ještě co doladit, ale celkově to působí srozumitelně a pro děti zajímavě.
