Učebnice by měly být více než jen knihy plné textu – měly by inspirovat, podněcovat zvídavost a vést žáky k vlastní aktivitě. To je základní myšlenka, která stojí za projektem Vividbooks. Jeho hlavní autor ukazuje, jak může moderní výuka fyziky a matematiky proměnit pasivní přijímání informací v dobrodružství objevování. Rozhovor s Františkem Cábem odhaluje, jak se tento přístup uplatňuje v praxi, jaký vliv má na učitele a žáky a co vše přinesly roky jeho tvorby.
Františku, jsi otec myšlenky metodického zacílení celého projektu Vividbooks, v čem jsou podle tebe učebnice Vividbooks jiné než klasické učebnice?
Když se podíváme na běžnou učebnici v dnešní škole, velmi pravděpodobně uvidíme, že její naprostou většinu tvoří text, který žákům předává informace nebo jim něco vysvětluje. A to mi vždycky přišlo hrozně málo. Ve Vividbooks se snažíme o to, aby učebnice vedla žáky k aktivitě. Formy se mohou (a měly by se) lišit. Jednou jsou lekce s otázkami k diskuzi, jindy série gradovaných matematických úloh, která vede žáky k objevení nějakého matematického principu. Vždy je ale na prvním místě žákova myšlenka.
Jak se tyto myšlenky uplatňují konkrétně ve Fyzice a jak v Matematice?
Osobně si myslím, že základem fyziky je pozorování toho, co se kolem mě děje a snaha pochopit, proč se to děje. Například experiment ve výuce fyziky by tak neměl být používaný jen jako důkaz nějakého teoretického popisu reality, ale také jako prostředek k zamyšlení. Proto se snažíme předkládat před žáky a učitele problémy a otázky k řešení, které je po malých krocích a za pomoci společné diskuze dovedou k popisu a k pochopení složitějších jevů.
Dalším důležitým bodem výuky je fyziky je vést žáky k popisu a chápání různých vztahů mezi fyzikálními veličinami. S tímto vědomím jsme také fyzikální lekce vytvářeli. Žáci by měli nejprve chápat vztah a až na základě tohoto pochopení řešit fyzikální úlohy. Zobecněná podoba tohoto vztahu ve formě vzorečku tak podle nepatří na úvod tématu, ale spíše na jeho závěr.
V matematice vždy vycházíme od toho, co žáci bezpečně znají, a necháváme je postupně k těmto dovednostem přidávat další uvědomění. K tomuto účelu slouží v našich pracovních sešitech část s názvem „úkoly”, jejichž řešením si žáci osvojují nové dovednosti, aniž by jim někdo vysvětloval, co mají dělat. Nově nabyté dovednosti se pak upevňují v části s názvem „úlohy”.
Proč je podle tebe důležité v Matematice nejenom bádat přes část úkoly ale i procvičovat přes část úlohy?
Matematika na základní škole je podle mě o něco „přísnější” než fyzika. Zatímco ve fyzice se často vracíme k jednomu typovému vztahu v různých oblastech (výpočet hustoty, rychlosti, Ohmův zákon…) a jedna vědomost nutně nenavazuje na druhou, v matematice jsou předchozí vědomosti často nepostradatelné. Proto je důležité mít vědomost nejen objevenou, ale také zažitou. Tomuto „zažití” ale samozřejmě velmi pomáhá, když jsem jako žák vyvinul nějakou aktivitu při objevu této vědomosti a měl jsem možnost ji chápat v širších souvislostech. Klasicky se může jednat například o dovednost výpočtu povrchu a objemu nějakého tělesa. I když jsem třeba jako žák nedokázal zobecnit postup výpočtu do podoby vzorečku, je jakákoliv myšlenková práce, kterou jsem vykonal pro pochopení způsobu výpočtu důležitější, než mechanická znalost vzorečku pro výpočet. Ale jak říkám, u objevu by to končit nemělo. V matematice je důležitá i jistá výpočtová zručnost, která se získává procvičováním.
Přimět žáky, aby přemýšleli chce trochu úsilí a ze začátku to může být náročné. Co by jsi poradil učitelům, kteří se rozhodnou takto učit?
V prvé řadě je důležité si uvědomit, že k přemýšlení nikoho nedonutíte. Je to vždy svobodné rozhodnutí. Co ale udělat můžeme, je dávat podněty, které mohou být například ve formě otázky nebo úkolu. To je základ. Dalším důležitým bodem je podle mě nevyžadovat v prvé řadě správnost žákovských úvah a nesprávné úvahy chápat jako naprosto přirozenou součást učení. Pokud mi například ve fyzice někdo řekne, že sonda Voyager má pohon na solární panely, zeptám se ho, jak to prakticky vypadá. K přemýšlení nad takovou otázkou se velmi často zapojí většina třídy.
V takové atmosféře se pak žáci začnou často sami ptát. A zformulovat dobře otázku chce taky velkou dávku zamyšlení.
Když se podíváš na těch pět let, co Vividbooks tvoříš, myslíš že tento přístup učitelům skutečně pomáhá?
To je spíš otázka na ně, protože bych tu nerad za někoho mluvil. Mohu ale mluvit za sebe. Mně osobně se v takové výuce mnohem lépe dýchá. Nejsem svázaný úzkým výkladem a výuka může být pestřejší. Dříve jsem bojoval s tím, že jsem se při takovém stylu výuky neměl o co opřít. Chyběli mi například materiály pro žáky nebo jsem si někdy nebyl úplně jistý, že jsem zvládl probrat, co bylo potřeba. Díky tomu začaly vznikat materiály, ze kterých se postupně začaly klubat učebnice Vividbooks. A mám i nejednu zpětnou vazbu od učitelů, která můj pohled potvrzuje. Musím ale také upozornit, že mnohem důležitější než materiál, který učitel používá, je jeho osobnost a přístup k výuce. Dobré materiály mohou učiteli hodně pomoci, kvalitní hodinu za něj ale neudělají.
Vím, že se snažíš myslet i na učitele, kteří jsou vesměs spokojeni se svým vedením výuky a nemají v plánu ho výrazně měnit. Prozradil bys nám něco o připravované edici „Matematika pro všechny”? V čem se liší od Vividbooks Matematiky.
Ve Vividbooks Matematice máme už předem dané nějaké cesty, po kterých se žáci vydávají. Je samozřejmě možné i vhodné, aby vyučující přicházel s dalšími vlastními úlohami, ale základ je více méně daný od nás. V Matematice pro všechny bude mnohem více prostoru pro vlastní podobu výuky. Pracovní sešity budou mít podobu pestrých úloh v různých obtížnostech, o které se bude vyučující moci opřít, a které mu usnadní spoustu práce, ale základ výuky bude na něm. Je samozřejmě možné obě edice propojit a vzájemně obsahy ve výuce kombinovat.
Často se lidé ptají na ukázkovou hodinu s Vividbooks. Zkusil bys nám prosím alespoň popsat, jak vypadá například tvoje hodina fyziky?
To je různé. Jsou hodiny, ve kterých hrají hlavní roli moje otázky. Můžu se ptát buď prostřednictvím Vividbooks lekce nebo třeba na základě provedeného experimentu. Předem mám rozmyšleno, kam svými otázkami žáky směřuji a cílem může například být, aby si žáci uvědomili, které veličiny mají vliv na velikost vztlakové síly v kapalině.
Bylo by ale naivní si myslet, že po takové hodině mají žáci v problematice jasno. Je proto potřeba se k myšlenkám této hodiny neustále vracet a tyto objevené vědomosti upevňovat. K tomu často používám pracovní listy, jejichž řešením si mohou žáci vědomosti uspořádat, a samozřejmě také řešíme úlohy.
Co na Vividbooks říkají učitelé a žáci?
S Vividbooks se učí již ve více než 600 školách. Co říkáš na tento úspěch? Odhadl by jsi, že to tak dopadne když jsme se před lety potkali?
Popravdě jsem nad tím takhle na úplném začátku vůbec nepřemýšlel. Měli jsme radost z toho, že jsme vytvořili materiál, který se někomu líbí. Takový počet škol mě samozřejmě těší a pokud jsme i někomu pomohli začít v hodinách méně vysvětlovat a více se ptát, je tato radost ještě větší :)
Přihlaste se na webinář s Františkem Cábem a podívejte se na Fyziku do hloubky.
