Ředitelka školy, Petra Kačmarčíková Bakajsová: Postavit vzdělávací program školy na výstupech namísto učiva není raketová věda

Už podruhé stojí v čele soukromé školy. Její současné působení je ale odlišné. Pražské Gymnázium KUDYKAMPUS totiž buduje od samého začátku s cílem vytvořit referenční střední školu, která bude studentům užitečná pro život. „Je to výrazně jiné než se dostat do rozjetého vlaku a ten se pokoušet přesměrovat na správnou výhybku,“ popisuje Petra Kačmarčíková Bakajsová. V rozhovoru jsme kromě této zkušenosti probrali například i to, jak Petra přemýšlí o své práci ředitelky.

Autor: Vítek Škop, Pavlína Gburová


Na co jsme se také zeptali:

• V čem podle Petry spočívá role ředitele školy?
  
• Proč by měl mít ředitel systémové uvažování a co hrozí, když mu chybí?
  
• Co by Petra poradila ředitelům zavaleným administrativou?
  
• Jaká je její zkušenost s budováním gymnázia na zelené louce?
• Jak mentoringový program Vividbooks, jehož je Petra garantkou, pomáhá neaprobovaným učitelům vyučovat s větší lehkostí?

‍

‍

‍

Začněme rovnou trochu zostra. Jaký je podle tebe rozdíl mezi dobrým a špatným ředitelem? 

Stačí, když přijdeš do školy, a ten rozdíl poznáš. Už to, jak se cítíš na chodbě, jak s tebou jednají dospělí, jak tam dospělí mluví s dětmi nebo děti mezi sebou. To všechno odráží osobnost ředitele, která se propisuje do celé školy. 

‍

Co konkrétně děláš pro to, aby škola byla tvým odrazem?

Jednám s dospělými stejně, jak očekávám, že oni budou jednat se žákem. Narazíme na jazykové nuance – s prvňáčkem budu mluvit jinak než se šesťákem, ale se středoškolákem se už bavím naprosto stejně jako s dospělým. To je, myslím si, hodně důležité, když se bavíme o tom, že škola je odrazem osobnosti svého ředitele.

‍

V čem podle tebe vůbec spočívá role ředitele?

‍Úlohu ředitele můžeme rozdělit na dvě části. Tou první je řemeslo. Do toho spadá znalost všech vyšších rámců, zákonů, vyhlášek a všeho, co prostě musí dodat. Patří tam velký balík komunikačních a manažerských dovedností a s tím souvisejících nástrojů, jako je třeba koučování. Ředitel musí být ze zákona taky učitel. To ale záměrně zmiňuju až jako poslední v pořadí, protože neplatí, že čím lepší učitel, tím lepší ředitel.
‍No a pak je tam druhá část a tou je osobnost ředitele. Čím déle jsem ve školství, tím víc jsem přesvědčená, že ředitel musí mít především srovnané věci sám v sobě. Když chce pracovat s týmem dospělých, kteří mají zařizovat podmínky pro vzdělávání dětí a mladých lidí, měl by mít v sobě „uklizeno”.
‍A to je něco, co se školením, ale ani dvacetiletou praxí nemusí podařit. To, jak ředitel přemýšlí sám o sobě, se opět propíše do toho, jak se celý systém chová. Teď jsem narazila na důležité slovo – ředitel rozhodně musí mít také systémové uvažování. 

‍

Co si pod tím mám v kontextu školy představit?

‍Škola je ze své podstaty uzavřený živý systém. A já jako ředitel na něj se znalostí všech limitů a pravidel vytvářím zadání. To je první důležitá věc. Vědět, že to dělám, a dokonce za to nesu odpovědnost.
Dál si musím uvědomit, že je to uzavřený systém. Nemůžu si myslet, že když teď všem zadám, že budou učit určitým způsobem, že to od první minuty začnou dělat dle mých představ. Systém moje pošťuchování nějak zpracuje, ale pravděpodobně vyleze něco jiného, než jsem chtěla.

Dobré je taky vědět, že když budu do systému šťouchat, třást s ním, rozvíjet ho – vždycky to může roztočit ještě něco dalšího, čeho si zrovna nejsem vědomá. 
A důležité je to slovo živý. V tom systému se pohybují studenti, učitelé, rodiče a já s nimi musím zacházet jako se živými prvky. Proto nelze funkční školu zajistit v zásadě dost neživými školními řády, vzdělávacími plány a směrnicemi.

‍

Co se stane, když řediteli tento způsob přemýšlení chybí?

‍Pokud ho nemá, nevyhnutelně se zaměří na nějaký kastlíček své práce. Třeba na to, že má v pořádku papíry, hodně vypsaných projektů nebo nové lavice. Upne se na oblast, ve které zažívá úspěch, a zpravidla nejde dál. Když máte základy systémového uvažování, víte, že škola má držet pohromadě po všech stránkách, nejen úředních a materiálních.

‍
„Pokud mi chybí peníze, musím zvážit, co jiného umím nabídnout.“

Ředitelé škol si často stěžují, že je válcuje byrokracie. Tvoje situace je tím, že pracuješ v soukromém školství, odlišná. Některé úkony můžeš snáze předat zaměstnancům. Přesto se zeptám – co bys doporučila řediteli státní školy, který je zavalený papíry? Jak z toho ven?

Doporučila bych jednoduchou věc. Udělejte si seznam všechno, co děláte. A začněte neúprosně škrtat všechno, co nemusíte dělat vy osobně. Je dobré vzít si k tomu parťáka. Třeba kolegu ředitele, o kterém víte, že nedře. Že vedle ředitelování je ještě v městské radě, hraje volejbal, chodí domů v normální čas, nervy má jenom pár měsíců v roce a jinak je v pohodě. Takoví existují.

Další krok je právě delegování. A věřím, že to může být pro ředitele státní školy kvůli penězům pro nepedagogické pracovníky nesmírně těžké. Nezbyde než podívat se, koho ve škole včetně pedagogů mám, a načrtnout si, jak by to mohlo být s úvazky, osobním ohodnocením a podobně.

‍Pokud mi chybí peníze, musím zvážit, co jiného umím nabídnout. Pro někoho to může být osobní rozvoj nebo dovolená během školního roku. Může to být spousta zajímavých věcí. Je dobré na to jít trochu byznysově a neříkat si, že abych mohla něco delegovat, musím vytvořit pět nových pozic. Není to tak. Je samozřejmě potřeba své lidi dobře znát a vedle kontrolní činnosti se jim věnovat také v rozvojových rozhovorech anebo formou mých oblíbených supervizí

‍

Můžeš přiblížit, jak to funguje?

‍Supervizi jsem zaváděla už na základní škole, kterou jsem vedla. Tam jsem to propojila i s videotréninkem. To znamená, že každý učitel si měl za určité období natočit video, přinést ho na supervizi a chtít od skupiny pomoc s řešením konkrétní situace.

Tenhle formát mi zajistil jak kontrolu, tak rozvoj pedagogů. Měla jsem velmi dobrý přehled o tom, jak učitelé pracují, aniž bych musela obcházet každou třídu. Další obrovský přínos byl v samonosném profesním rozvoji. Nemusela jsem se starat o dalších tisíc kurzů pro zeměpisáře, matikáře a češtináře. A supervize nám přinesla i vedlejší produkty jako například posílení dovednosti domlouvat se, dávat si zpětnou vazbu, ustát těžkou situaci apod. Občas to bylo výživné, ale pomohlo nám to budovat bezpečné prostředí. Důležitou podmínkou je, že ředitel na supervizi buď není a má lidi, kteří mu z ní dodají výstup, nebo tam je a pak se musí držet zkrátka, aby nenarušil bezpečí a ochotu pedagogů jít s kůží na trh.

Teď na gymnáziu na to jdu trochu jinak, nicméně nástroj supervize budu mít vždycky. Bude například součástí adaptačního programu pro učitele nováčky.

„Je to výrazně jiné než se dostat do rozjetého vlaku a ten se nějak pokoušet přesměrovat na správnou výhybku.“

Aktuálně buduješ soukromé Gymnázium KUDYKAMPUS, což je částečně i podnikatelská činnost. Jak bys popsala tuhle zkušenost? Šla bys do toho znovu?

‍

Kdykoliv. Všem, kdo mají chuť dělat práci, která dává smysl a vytvářet přidanou hodnotu tím, že vyrobí šťastnější lidi a lepší voliče, to vřele doporučuji. Běžte to dělat. A hledejte si zřizovatele, kteří jsou aspoň z poloviny jako Martin Přibyl. Není jich asi moc, ale to neznamená, že je nebudeme hledat a že jich nebude přibývat, ať už mezi filantropy nebo na radnicích obcí.
Musím také říct, že je to výrazně jiné než se dostat do rozjetého vlaku a ten se nějak pokoušet přesměrovat na správnou výhybku. Být u zrodu systému, nastavit ho od začátku a ošetřit vstupní kontext výrazně usnadňuje práci. První rok je dřina, ale i tak je to krásná práce.

‍

Čím jste začali a kde jste teď? 

Začali jsme vyloženě na zelené louce. Společníci vyběhali papíry na úřadech a po setkání se zájemci se podařilo přijmout počáteční počet studentů pro dvě třídy. Teď nám běží první školní rok a už pro ten následující chceme kapacitu výrazně navýšit.
‍Samozřejmě zažíváme určité organizační porodní bolesti. Hodně nám pomohlo, že jsme začali v komorním týmu známých tváří a se dvěma třídami. Když ten systém vytváříte od začátku a váš zřizovatel vám nehází klacky pod nohy, nic vás nezastaví. Ani rodiče, kteří povětšinou potřebují slyšet, co po škole mají chtít a že vy jim to dodáte. Zákony a vyhlášky si najdete, přinejhorším se obrátíte na poradnu, zkušené kolegy a čím dál ochotnější úředníky z ministerstva, městské části nebo ČŠI. 

‍

Překvapilo tě něco v průběhu toho procesu?

Nejvíc asi to, že vzít výstupy RVP, nikoliv učivo či kapitolky z učebnic pro gymnázia, integrovat je a postavit na nich vzdělávací program je možné a dává to smysl. Skutečně to není raketová věda. Také to, že kritéria České školní inspekce jsou dobře napsaná a cílí na klima a vzdělávací proces ve vztahu k dítěti, nikoliv papíry.

Překvapuje mě, jak málo se s tímto přemýšlením setkávám a jak často tím vyloženě zaskočím uchazeče o práci. Obzvlášť učitelé čerstvě vystudovaní a také ti s dlouholetou praxí na státní škole s tím mívají problém. Přitom věřím, že i oni konají s cílem, aby se student vzdělal, ale je pro ně velmi obtížné přepnout z dodávání učiva na dodávání výstupu u žáka, tj. prokazatelného rozdílu a užitku.
‍

‍
Ono to asi souvisí s tím, že takto se to dělalo, takto to funguje a je obtížné úplně změnit úhel pohledu.

‍To asi taky, ale spíš si myslím, že je to celospolečenské nastavení a neochota přijímat odpovědnost, nastavovat cíle a chtít je měřit. Radši si budeme stěžovat, že to potřebujeme pro studenty hezké a zábavné, místo toho, abychom chtěli měřit, kam se děti prokazatelně ve svých dovednostech dostávají. Jak jsou na tom s mezinárodně sledovanými ukazateli gramotnosti apod.

„Obrovskou komplexitu učení a toho, co lze dělat, jsme záměrně zredukovali, aby to učiteli i řediteli bylo užitečné.“

Ty jsi také autorkou a garantkou individuálního mentoringového programu Vividbooks, který lze využít v rámci DVPP. Pro koho přesně je a co bylo pro tebe při jeho tvorbě důležité?

‍Individuální mentorování je určené především neaprobovaným učitelům a začínajícím učitelům po škole. Je ale vhodné i pro ty, kteří aprobovaní jsou a praxi mají, ale chtěli by svou výuku inovovat. Nabízíme tímto způsobem přímou a osobní podporu učitelům fyziky, chemie, informatiky a matematiky.
Důležitý pro mě byl úplně stejný princip, který už jsem popisovala, tedy zaměření se na výstupy. Naším cílem je pedagog, ne obor. Zaměřujeme se hlavně na rozvoj jeho schopností plánovat a vést kvalitní hodiny.
‍Moc bych si přála, aby účastníkům spolupráce s mentorem pomohla k tomu, aby vyučovali s větší lehkostí a aby jim ten předmět, který jim byl třeba přidělen, zachutnal a učili ho rádi. Nejdříve ale potřebujeme zajistit, že rozumí tomu, co a do kdy musí žákům, vedení školy a rodičům dodat.

‍

Můžeš popsat, jak ten program vypadá?

‍Šli jsme cestou nejefektivnějšího možného rozvoje, to znamená setkání jeden na jednoho. Každé ze setkání mezi mentorem a učitelem má detailně propracované zadání, aby na jeho konci bylo všem stranám včetně ředitele školy jasné, co je prokazatelně hotovo. Mimo tato setkání budeme účastníkům k dispozici i na e-mailu nebo telefonu a máme pro ně balíček podkladových materiálů.

Co balíček obsahuje?

‍Učitel od nás dostane základní minimum – mapku s výstupy RVP, která mu řekne např.: toto je potřeba dodat v 6. třídě ve fyzice. Dále tematický plán, aby si uměl představit, jak to půjde v čase. Ten lze snadno navázat na kvalitně zpracované interaktivní učebnice od Vividbooks, které od nás učitel také dostane. Navrch dostávají učitelé schéma vedení hodiny, které umožňuje aktivitu žáků spíše než učitele.
‍My jsme vlastně obrovskou komplexitu učení a toho, co lze dělat, záměrně zredukovali, aby to dotyčnému učiteli i řediteli bylo užitečné. A hlavně, aby se to relativně rychle projevilo ve výuce dětí. 
‍Netvrdíme, že na konci není kam se posunout dál. Ale víme, že po absolvování má paní učitelka nebo pan učitel základní představu o tom nejdůležitějším.

‍

Kdo je PhDr. Petra Kačmarčíková Bakajsová

‍

• Od roku 2018/2019 vedla základní školu Livingston v Praze Čakovicích, kde předtím vyučovala anglický jazyk a IT
  
• V současnosti pracuje jako ředitelka pražského Gymnázia KUDYKAMPUS
  
• Působí také jako certifikovaná systemická koučka a konzultantka ve vzdělávání
  
• Je autorkou a garantkou individuálního mentoringového programu Vividbooks pro neaprobované učitele (DVPP)

‍

‍

Užitečné odkazy

‍

Individuální mentoringový program Vividbooks (DVPP) – https://www.vividbooks.com/cs/dvpp-akreditovany-kurz

Gymnázium KUDYKAMPUS – https://www.gymnaziumkudykampus.cz/